in dojmy

Černobílý svět ultraortodoxních Židů

Ghetto. To je slovo, které se mi stále vracelo, když se jsem se toulal čtvrtí ultraortodoxních Židů v Jeruzalémě. Všudypřítomné plakáty v jazyce jidiš, nepořádek, spěchající muži v černém oblečení s kloboukem, jarmulkou nebo beranicí na hlavě, zahalené ženy a děti běhající samy po ulici. Procházkou po čtvrti Mea Shearim jsem se vrátil v čase o desítky let zpět, do meziválečného období v Evropě. Zkrátka jeden z nejsilnějších zážitků, který si z Jeruzaléma odvezu.

Póza pro Kájův objektiv, to je opravdu dost vzácné. Foto: travel4ever.cz

Ultraortodoxní v Jeruzalémě potkáte skoro všude, jak spěchají ulicemi mezi běžnými lidmi. Nejvíc se jich ale vyskytuje u Zdi nářků ve starém městě a pak ve čtvrtích GeulaMea Shearim. Tam bydlí jen oni a vy rychle poznáte, že jste za turistu. Vezměte si decentní oblečení. Holky musí být zahalené, protože koukat na odhalená kolýnka je pro nábožné Židy hřích (proto si budou zakrývat obličej tórou nebo něčím, co mají po ruce, když by mohli takovou vyzývavost spatřit). Foťte jen nenápadně, pokud to někomu napálíte přímo do obličeje ve stylu válečného reportéra New York Times, tak o foťák můžete přijít nebo to odnesete plivancem (U Zdi nářků se dá fotit dobře).

Zatímco běžní Izraelci mluví hebrejštinou, ultraortodoxní používají jidiš, který si s sebou přivezli z Evropy. Vychází z němčiny, je ovlivněn i starohebrejštinou a jazyky mnoha národů, v jejichž sousedství Židé žili. Některá slova z jidiš se uchytila i v Česku. Věta: „V tom pajzlu byl takovej čurbes až se mi z toho udělalo šoufl!“ obsahuje hned tři. Právě černobílé plakáty v jidiš s informacemi o svatbách, pohřbech nebo modlitbách, které jsou denně produkovány v tamním newsroomu a vylepovány po zdech, jsou typickým znakem těchto čtvrtí.

Ultraordoxní Židé mají černobílé oblečení, ale tak trochu i život. Dostanou na něj totiž návod – přes šest tisíc pravidel, která musí dodržovat. Týkají se oblékání, modliteb, jídla, vztahů nebo vzdělávání. Smysl života vidí v modlení, studiu a službě Bohu a svým bližním. Život v tomhle světě je vlastně přípravou na něco mnohem velkolepějšího, co přijde po smrti. Na jednu stranu šílenost, na druhou člověk přesně ví, kam směřuje a jak se tam dostat.

Židem se člověk stane tak, že má židovskou matku anebo konverzí, která je ale hodně náročná a rabín vás musí podle tradice třikrát odmítnout než se s vámi vůbec začne bavit. Ultraortodoxní o pozornost zvenčí nestojí a dávají to najevo. Nicméně někteří z nich si libují v debatách o smyslu života, Bibli a světonázorech jednotlivých náboženství. Například mě ujistili, že i když se děje spousta špatných věcí, svět kráčí správným směrem. Národy jsou si schopny sednout k jednacímu stolu, v případě humanitární katastrofy všichni spěchají co nejdřív pomoci. Naše generace zažívá mnohem intenzivnější technologický pokrok než všechny předchozí. Zkracují se vzdálenosti, komunikujeme spolu navzájem po celém světě během vteřiny. Teď je na nás, abychom to dotáhli a konečně naplnili všemožná biblická proroctví. Bůh všechno naprogramovál už od nepaměti, ale teprve teď jsme se k tomu propracovali, a protože je ve všem smysl, tak kvůli něčemu máme tyhle nástroje právě my tady a teď;). Každopádně příjemnější než poslouchat, že svět spěje do záhuby.

V Mea Shearim jsem byl mockrát. Sám, s průvodcem nebo se skupinkami lidí, které jsem provázel já. Jen jednou se mi ale stalo, že mě na ulici zastavil rabín a pozval mě na kafe k sobě domů. Bylo před začátkem šabatu a já šel na výpravu s polskou bloggerskou, Malajsijcem a Vietnamcem. Když rabín zjistil, že jsem s Česka, hned spěchal pro svoje fotoalbum, aby mi dokázal, že nejsem první Čech, se kterým se potkal. Nalistoval stránku, kde sedí u stolečku s Vladimírem, jak měl poznačeno. Dost mě uzemnil. Pózoval tam totiž s Vladimírem Železným.

To je bývalej ředitel největší komerční televize v Česku a europoslanec,“ vysvětluju.

No vidíš. Říkal, že je bohatej, tak nekecal.“ odpovídá s úsměvem rabbi.

Na to se nás rabín zeptal, jestli známe komedii o Židech s Louisem de Funes „Dobrodružství rabína Jákoba„. Všichni jen zakroutili hlavou. Rabín začal vysvětlovat děj a pak usoudil, že nám musí kousek pustit. Následovalo takové to: „Teď se koukejte, už, ááááhahaha, to byla sranda. A teď znova, podívejte, co mu přidělali na výfuk. Áahaha.“ Občas se usmějeme pod vousy, náš hostitel si to ale užíval řádně. Kdyby nemusel do synagogy, určitě se dodíval.

Zajímavosti ze života ultraortodoxních Židů

Sňatky

Jsou domluvené, ale kluk i holka mají šanci říct ne. Rodina hodně telefonuje a zjišťuje, kdo je k mání. Když si plácnou, přijde mladý Žid na návštěvu do rodiny své možné nastávající. Chvíli pokecá s rodiči, a pak má tak půl hodinku v obýváku první rande, kde si popovídá o počasí, zálibách, hodnotách, a tak. Když si ti dva nesednou, rodiny hledají dál. Když jsou oba spokojení, domluví se na další schůzku. Pokud se na rande sejdou úspěšně víckrát, pomalu se chystá veselka. Zatímco my se prý prvně díváme po tom, jak osoba vypadá, a pak teprve hledáme jaká je uvnitř, ultraortodoxní to mají naopak. Něco na tom asi bude.

Sex

Manželé mají oddělené postele, které si k sobě občas přisouvají a zase odsouvají. Žena není „čistá“ několik dní před menstruací, během ní a týden po ní. Pak se jde rituálně vykoupat do mikve pod dohledem další ženy. Potom si můžou postele přirazit k sobě, za dva týdny je zase rozdělí…

Vzdělávání

Školy jsou oddělené pro muže a ženy. Tóru studují na plný úvazek a celoživotně. Dostávají podporu od státu (v poslední době jim to prý ale výrazně zkrouhli) a od bohatých Židů ze zahraničí.

Vojna

Dlouho nemuseli sloužit vůbec, narozdíl od ostatních Izraelců, kteří mají vojnu povinnou na tři roky. Letos politici schválili zákon, který zavádí odvody i pro ultraordoxní. Úplně se vojně už zřejmě vyhne jen velmi malá část z nich.

Politika

Náboženské strany nepatří k nejsilnějším, ale přesto mají velký vliv. Často mají těch pár mandátů, které jsou potřeba k vytvoření koalice, a tak využívají svého vyděračského potenciálu. Důležité je pro ně vydupat dostatek peněz z rozpočtu na vzdělávání v ješivách, atd.

Šabat

Od pátku odpoledne do soboty do večera nesmí židovští věřící vykonávat žádnou činnost, která je spojená s vytvářením čehokoliv nového. Mimo provoz zůstávají obchody, ale i televize, telefony a výtahy.

Oblékání

Ženy i muži se musí oblékat decentně. Muži chodí v černých kabátech s bílou košilí. Styly se liší podle různých skupin původu. O šabatu někteří nosí slavnostní oblečení – béžová nebo šedá roucha. Ženy mají dlouhé šaty, oblečení nesmí být moc přiléhavé a musí zahalovat nohy i ruce. Vdané ženy musí mít zahalenou hlavu šátkem, část vdaných ultraordoxních žen si po svatbě hlavu oholí úplně a nosí paruku. Styl oblékání si s sebou přinesli povětšinou ze studené Evropy, ale protože lpí na těch tradicích, nosí stejné kabáty i ve 40 stupních v létě v Jeruzalémě.

Kipa (jarmulka)

Jde o pokrývku hlavy – malou čepici, kterou nosí muži. Vyjadřuje úctu k Bohu. Člověk má mít hlavu zakrytou, aby před ním nestál nahý. Podle různých skupin původu nosí muži i klobouky, případně beranice.

Pejzy 

Tyto kudrlinky (nakroucené lokny vlasů) jsou obvyklé jen u některých skupin. Zvyk vychází z Bible, kde je psáno: „Nebudeš si přistřihovat na hlavě vlasy dokola, nezohavíš si okraj plnovousu.“ Slyšel jsem i variantu, že za tyhle kotlety pak budou vytaženi do nebe, ale to bylo asi jen ve srandě. Naše průvodkyně nám povídala příhodu, jak pejzy zachránily život jejímu dědovi a vlastně celé rodině. Děda ve dvacátých letech minulého století narukoval v Polsku do armády. Jako všichni ostatní se měl oholit dohola. Odmítl a za trest skončil na tři dny v tmavé místnosti bez jídla. Když se vrátil z vojny, řekl své manželce: „Polsko není místem pro Židy odjíždíme do Palestiny.“ Sám vyrazil na cestu, vše přípravil (rozuměj pronajal půlku stanu), a pak se za ním vydala rodina. Skoro všichni jejich známí, kteří v Polsku zůstali, nepřežili holocaust.

Komentované prohlídky ultraortodoxních čtvrtí

Procházky po Mea Shearim stojí za to sami o sobě (koukněte na mapu). Málokdy se ale poštěstí zastavit někoho místního a pokecat. Pokud chcete porozumět víc, tady se opravdu vyplatí připlatit za průvodce.

Black&White Tour

Alon Krueger

cena: 75 ILS/osoba

čas: Soukromá tour na objednávku (min. 2 lidi pro zachování stejné ceny)

trvání:  cca 2 – 2,5 hodiny

kontaktalon2travel@gmail.com , +972(0)508 555 112

Jeden ze dvou výletů s průvodcem v Izraeli, kterému bych dal hodnocení 100% (společně s Dual Narrative Hebron tour). Průvodce Alon žil do 38 let v této komunitě. Postupně se ale odkláněl od jejich hodnot i tradic, a tak se rozhodl odejít, rozvedl se ženou a začal žít sekulárně. Od nuly, s žádnými kontakty. Miluje Mrtvé moře a poušť a denně tam vozí svým minibusem lidi na výlety. Kromě toho pořádá tuhle parádní prohlídku po náboženských čtvrtích včetně Mea Shearim, což snad nikdo jiný nedělá. Jednou taky na jeho skupinu někdo vylil kýbl vody z balkónu. Je zábavný, tak trochu herec. Nevím o nikom, kdo by vám poskytl pohled z obou stran jako on.

Meet the Orthodox

Abraham Tours, průvodkyně Gily

cena: 130 ILS

čas: každý čtvrtek v 16:30 (Abraham Hostels, Davidka square, Ha Nevi´im 67)

trvání: cca 4 hodiny

kontakt: info@abrahamtours.com, +972(0)2 566 0045

Průvodkyně Gily je členkou ultraortodoxní komunity. Provede vás po čtvrti Geula a místech v okolí Jaffa road, ale přímo do Mea Shearim vás nevezme. Obě prohlídky se dobře doplňují. Její výklad představí životní pohled a hodnoty ultraortodoxních. Nedá se čekat, že bude mít srovnání s okolním světem jako Alon, a že sama začne rozebírat kontroverznější témata. Chce se to hodně ptát.

Vysvětlení k postavení ultraortodoxních Židů v izraelské společnosti

Žid je označení pro příslušníka národa i náboženství. Kdo se narodí židovské matce bude už nadosmrti Židem. Liší se ale intenzita vyznávání víry, dodržování tradic a pravidel halachy – židovského náboženského práva. Zatímco někteří z nich uznávají například jen prvky židovské kultury a životní styl, pro religiózní Židy splývá národnost, náboženství, tradice i kultura v jedno.

Základní dělení Židů žijících v Izraeli:

  • Sekulární (50%): Nedodržují halachu ale nemusí být vždy ateisté (polovina z této skupiny věří v Boha). Někteří neřeší vůbec nic, jiní třeba mají společnou rodinnou večeři o šabatu s modlitbami, v sobotu nepracují, jedí košer jídlo.
  • Umírnění – tradicionalisté (30%): Víceméně respektují halachu, žijí ale moderním západním stylem života.
  • Religiózní (20%): Striktně dodržují halachu, a to buď podle moderních interpretací (ortodoxní) nebo tradičním způsobem (ultraortodoxní).

Izraelští Židé se liší podle původu. Aškenázové pochází ze střední a východní Evropy, Sefardé z Pyrenejského poloostrova, Balkánu a Orientu, Mizrachim potom z Blízkého východu. Přinesli si s sebou různé tradice v kultuře, oblékání nebo jídle. Jiným dělícím bodem je pohled na vznik státu Izrael. Zatímco náboženští sionisté vidí stát Izrael jako první krok k příchodu Mesiáše, malá část ultraortodoxních Židů vnímá vznik světského státu jako velký hřích a staví se proti němu. Dalších dělení je celá řada. Každopádně z toho vypadává, že Židé v Izraeli rozhodně nejsou jednotní, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Write a Comment

Comment